Jedna Štědrovečerní lahůdka v podobě zpracování HDR (High Dynamic Range). Používá se pro prokreslení scén, kde rozsah snímače ve fotografickém přístroji nepostačuje. A tak dlouhé zimní večery jsou předurčeny pohrát si se světlem, které jsem zachytil během roku. Najednou tak byla zvýrazněna celá struktura korony při zatmění, její detaily. Jinak...

Tak jsem neodolal. Občas se člověk vrací na stejná místa a můžete se 100% spolehnout, že nikdy nepořídíte stejnou fotku. Světlo si stále hraje jako kouzelník. Tak o kousíček jinde, v jiném ročním období, zbytky sněhového poprašku, navečer, podobná scenérie mostů. Ale dnes o trochu více hořelo nebe s pár mráčky a pro fotografy čas "blue hour".

Byl to zajímavý večer. Já jako jeden z autorů fotografií jsem se účastnil 2.12.2017 zahájení výstavy "Krajiny světa" v Obrazárně Špejchar v Želeči. Výstava je pod patronací Roberta Vano. "Toho fotografa?", jak řeknou někteří.

Je večer, téměř úplné bezvětří a tak hladina přehradní nádrže je jako zrcadlo. Musím chvilku počkat, párek kachen se rozhodl pokazit můj plán. Rozčeřily hladinu. Moc času už nezbývá, za chvilku Sluníčko zapadne. Hladina se uklidnila a a není na co čekat. Dvě Sluníčka nejsou k vidění tak často.

Náš průvodce už pár miliard let, bratr naší planety Země, jenž ovlivňuje spoustu cyklů na naší matičce. A tak druhý nejjasnější objekt na obloze je prvním mimozemským tělesem, po kterém se procházel člověk. Vzhlížíme k němu a on studeným svitem zalévá krajinu i duše básníků. A tak nyní v první čtvrti se stal terčem mého fotoaparátu, posíleného...

Pozdní podzimní večerní atmosféra na náplavce. A tentokrát černobíle. Karlův most již byl nasvětlen, Sluníčko zapadlo. A bylo tam velmi rušno. Opeřenci různé velikosti křižovali hladinu ve všech směrech nalákáni suchým pečivem. Dokonce se objevila i nutrie žebrajíce o svůj příděl. Někteří ji však považovali za vydru. Uvidíme jestli se příštím rokem...